Tyto stránky vznikly jen tak, aby vůbec nějaké byly. Doufám, že se tu nebudete nudit.
Než začnu cokoliv psát, chtěla bych strašně moc poděkovat Lukášovi a Honzovi kteří sebrali svou odvahu, síly, kolo, spacák, karimatku … a nenechali mě v tom všem samotnou.
Chci jim poděkovat za to, že právě díky nim jsem si mohla splnit jeden svůj malý sen.
A doufám, že i jim tato cesta přinesla alespoň pár krásných zážitků, které si i za pár let rádi vybaví. Možná bych měla začít tím, jak to všechno vlastně začalo a jak se vůbec tenhle nápad zrodil.
Takže na začátek něco maličko o mém soukromém životě.
Rozešla jsem se s jedním fajn klukem, se kterým jsem před tím čtyři roky jezdila na kole. Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, že nemám s kým jezdit. Ne, že by to na jednodenní výlety nebo na trénování nějak vadilo, ale začala mě děsit představa letních prázdnin bez nějakého delšího cykločundru. V mém okolí nebyl ani jeden člověk kterého by myšlenka výletu na kolech nadchla. Nenapadlo mě nic lepšího, než již v březnu, rozvěsit po škole pár papírů „LÉTO 2006, BENÁTKY NA KOLE …“ Vždy jsem toužila vyrazit někam s větší partou lidí.
Netrvalo dlouho a začaly se mi hromadit mailíky od potenciálních zájemců. Docela mě překvapilo i množství, 25 lidiček! Koncem dubna jsme se sešli, na sraz dorazilo 10 kluků.
Ne že bych věřila tomu, že pojedou všichni, ale začala mě jímat hrůza při představě této party na kolech. Tím pro mne začal další bojový úkol, sehnat holku. Alespoň jednu!
Uteklo pár měsíců plných pokusů o vytvoření co nejlepší kondičky, a pátrání po nějaké podobně bláznivé holce. Výsledek: 1700 najetých a 400 naběhaných Km, čtyři lidé schopni vyrazit vstříc vysokým štítům Alp. Já, Lukáš, Honza a Markéta.(na 99% Petr, Martina a na <50% Honza, Caldy, Ondra)
Proč zrovna Benátky (Venézia)? … zní to možná ve dvaceti letech divně, ale ještě jsem u moře nebyla, a přesto mě daleko víc lákají hory. Z toho vzešel nápad užít si pořádně hory a mrknout se k moři. Pokud si potom vybavíte mapu Evropy, tak nejdostupnější trasa splňující tyto parametry, vede právě přes Alpy, až k břehům, které omývá Jaderské moře.
Teď se do střetu dostává Chorvatská Rijeka a Italská Venézia. Bez delšího váhání volím Benátky. Nakonec nezbývá nic jiného než sednout k mapě a počítat, vychází mi 1480 Km po hlavnějších silnicích. Musím tedy něco málo přičíst, tak zaokrouhluji pro jistotu na 2000J
S vnitřním odhodláním zemřít, vyslovuji pevně větu: „za 14 dní to zvládnem“ (myslím tím ale dva týdny s víkendy okolo, tím se počet dnů zvyšuje na 16)
